Dle zákoníku práce se prací přesčas rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele (nebo s jeho souhlasem) nad stanovenou týdenní pracovní dobu, a to mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
Zajímá vás, kdy může být práce přesčas nařízena? Kdo ji nesmí vykonávat? Nebo třeba jak se práce přesčas odměňuje? To vše se dozvíte v dnešním článku.
Co se považuje za práci přesčas?
Za práci přesčas se nejčastěji považuje práce nad rámec 40hodinové týdenní pracovní doby. Někteří zaměstnanci však mají zkrácenou pracovní dobu – např. zaměstnanci, pracující ve vícesměnném či nepřetržitém provozu mají obvykle týdenní pracovní dobu 37,5 hodin. Cokoliv je navíc, je tedy bráno jako práce přesčas.
Kdy může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci práci přesčas?
Zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit práci přesčas jen z vážných provozních důvodů. Tyto důvody však nejsou v zákoníku práce vyjmenovány, takže záleží na uvážení zaměstnavatele.
Může jít například o:
- dobu zvýšené poptávky po výrobcích nebo službách zaměstnavatele
- dobu dovolených (je potřeba zajistit plný provoz)
- situace, kdy jsou někteří zaměstnanci na dočasné pracovní neschopnosti
Zaměstnavatel může zaměstnancům práci přesčas nařídit jen v rozsahu 8 hodin v týdnu (celkově tedy 150 hodin za rok). Další práci přesčas lze se zaměstnancem sjednat, nikoliv mu ji nařídit.
Kdo nesmí pracovat přesčas?
Zaměstnavatel nesmí práci přesčas nařídit, ani se s nimi dohodnout, těmto zaměstnancům:
- těhotné zaměstnankyně
- mladiství zaměstnanci do 18 let věku
Zaměstnavatel nesmí práci přesčas nařídit, ale může se na ni dohodnout s těmito zaměstnanci:
- zaměstnancům a zaměstnankyním, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok
Jak je práce přesčas odměňována?
Odměňování přesčasů ve státním a soukromém sektoru se – co se peněz týče – liší. Zákoník práce stanoví pro soukromý sektor minimální výši mzdových příplatků. Více mohou sjednat odbory při kolektivním vyjednávání a dohodnout v kolektivní smlouvě, a více může poskytovat i sám zaměstnavatel, pokud o tom vydá interní předpis. Jinak je to u rozpočtového sektoru, kde je výše platového ohodnocení ZP pevně stanovena.
Státní sektor
Zaměstnanec, pracující ve státním sektoru, má nárok na 25% platové zvýhodnění, pokud vykonává práci přesčas ve svůj běžný pracovní den (obvykle tedy od pondělí do pátku). Pokud však vykonává práci přesčas v den, na který připadá jeho nepřetržitý odpočinek (typicky sobota a neděle), má nárok na 50% příplatek k platu.
Místo příplatku může zaměstnanec získat náhradní volno, pokud se na tom dohodne se zaměstnavatelem. Plat se mu za dobu čerpání náhradního volna nekrátí, a přesčasy, které byly náhradním volnem kompenzovány se do limitů přesčasové práce nepočítají.
Soukromý sektor
Za práci přesčas přísluší zaměstnanci v soukromém sektoru mzda spolu s minimálně 25% příplatkem. Příplatek zaměstnanci však náleží pouze v případě, že se nerozhodl pro náhradní volno.
Jak je to při kratší pracovní době?
Kratší pracovní dobu si může (vedle zkrácené pracovní doby předepsané nebo dohodnuté) každý jednotlivý zaměstnanec dohodnout sám se zaměstnavatelem.
U těchto zaměstnanců je však práce přesčas až práce, která přesahuje stanovenou týdenní pracovní dobu – tedy obvyklých 40 hodin – nebo jinou výměru. Kdyby tomu tak nebylo a za práci přesčas by se považovala už pracovní doba nad jejich základní pracovní dobu, získali by tito zaměstnanci neoprávněnou finanční výhodu.
Přesčasy lze dohodnout i se zaměstnanci s kratší pracovní dobou, ale nesmějí jim být nařízeny. Nařizováním přesčasů by totiž zaměstnavatel mohl obcházet dohodu o kratší pracovní době, a kratší pracovní úvazek by poté postrádal smysl.