Pracovní poměr sám o sobě může být založen dvěma způsoby, na základě:
- pracovní smlouvy
- jmenování
V dnešním článku si přiblížíme základní, a zároveň ten nejčastější pracovněprávní vztah, tedy pracovní poměr, který vznikl na základě pracovní smlouvy. Pracovní smlouva je dvoustranný právní akt (se vznikem pracovněprávního vztahu musí souhlasit zaměstnavatel i zaměstnanec), který směřuje ke vzniku pracovního poměru.
Pracovní smlouva musí dle zákoníku práce obsahovat určité náležitosti, aby byla platná.
Konkrétně se jedná o tyto náležitosti:
- den nástupu do práce
- místo nebo místa výkonu práce
- druh práce
Den nástupu do práce je důležitý především z toho důvodu, že tímto dnem vzniká pracovní poměr.
Pracovní smlouva musí být vždy uzavřena písemně! Pokud by byla uzavřena jinak (např. ústně), není platná.
Pracovní smlouva obvykle obsahuje i jiné náležitosti, které však nejsou povinné. Jde například o tyto:
- doba trvání pracovního poměru
- zkušební doba
- mzda
- ujednání o kratší pracovní době
- ujednání o pracovní cestě
Před uzavřením pracovní smlouvy má zaměstnavatel ze zákona povinnost poučit zaměstnance o právech a povinnostech, které pro něho vyplývají z pracovní smlouvy a taktéž ho seznámit s pracovními a mzdovými podmínkami.
Co když zaměstnanec do práce ve sjednaný den nenastoupí?
Pokud zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, aniž by mu v tom bránila překážka v práci nebo se zaměstnavatel o této překážce do týdne nedozví, zaměstnavatel může dle zákoníku práce od pracovní smlouvy odstoupit.
Ukončení pracovního poměru
Pokud byl pracovní poměr uzavřen na dobu určitou, tak končí uplynutím sjednané doby. Zaměstnavatel však musí zaměstnance alespoň 3 dny předem před uplynutím této doby upozornit na skončení pracovního poměru. Pokud by tak neudělal, a zaměstnanec by s vědomím zaměstnavatele dále pokračoval v konání práce, pracovní poměr by pokračoval na dobu neurčitou.
Pracovní poměr může být rozvázán pouze jedním z těchto způsobů:
- zrušením ve zkušební době
- dohodou
- výpovědí
- okamžitým zrušením